Více než desítka odvážlivců, kteří přesto, že je za prvního letního sobotního rozbřesku neprobudil pronikavý zvuk budíku, ale proudů lijavce dopadajících zvenčí na okenní parapety jejich ložnic, vyrazili na různá pražská nádraží, aby se posléze shledali na startu pěšího výletu Zlaté Prahy v Srbsku, se po vystoupení z vlaku spolu s posledními drobnými kapkami vypadávajícími z ustupujících mraků vydala za přírodou Českého krasu.
Viditelným a fundovaným průvodcem jim byl František Zima, jehož poutavý výklad přilákal i kolemjdoucí, kteří se přidali a společně s ostatními absolvovali část cesty, jež stoupala nejen k takovým zajímavostem jako jsou (Kubrychtova) restaurace bez hostinského a (Bubovické) vodopády bez vody, ale i ke Karlově studánce s vodou, kde v pravé poledne všichni přítomní nalezli občerstvení jak pro tělo, tak pro duši.
Se svým neviditelným „průvodcem, přítelem a bratrem“ pak celá skupina pokračovala kolem Dubu sedmi bratří svlažit svá hrdla do nejmenované útulné hospůdky pod hrad Karlštejn, u něhož se nakonec setkala i s později dorazivšími účastníky, s nimiž pak již pod slunečními paprsky pokračovala přes celý městys a řeku až k nádražní budově, odkud se odebrala na zpáteční cestu s radostí nejen ze společně stráveného dne, ale i ze vzájemného setkání po další dlouhé koronavirové vlně a pauze.