V situaci, kdy dochází ke stupňování násilí ve Svaté zemi, Kolumbii, Myanmaru a v různých afrických zemích, se pre­zi­dent­ka Hnu­tí fo­ko­lá­re Mar­ga­ret Karra­mo­vá obrací na komunity Hnutí fokoláre s výzvou, aby se ve svém konání zaměřily na dialog, modlitbu a na hledání cest, po kterých se všichni mohou vydat ke skutečnému míru.

V těch­to dnech k nám z mno­ha zemí svě­ta do­lé­ha­jí ne­přeslech­nu­tel­né bo­lest­né vý­kři­ky. Mír je zno­vu ve­li­ce ohro­žen. Mám na mys­li pro­tes­ty v Ko­lub­mii, kte­ré již mno­ho dní zís­ká­va­jí v růz­ných měs­tech ná­sil­nou for­mu. Mám na mys­li mya­n­mar­ský lid, kte­rý již ně­ko­lik mě­sí­ců trpí a kde do­sud nelze za­hled­nout ná­zna­ky míru a svo­bo­dy. Mám na mys­li růz­né země a ob­las­ti v Af­ri­ce, kte­rý­mi z růz­ných dů­vo­dů otřá­sá ne­u­tu­cha­jí­cí ná­si­lí.

A co říci v těch­to dnech k opě­tov­ně vy­hro­ce­né si­tu­a­ci v Je­ruza­lémě, v Hai­fě, v pás­mu Gazy a v mno­ha dal­ších měs­tech Sva­té země? Tato si­tu­a­ce se mě by­tost­ně do­tý­ká. Zprá­vy o bom­bar­do­vá­ní, o kaž­do­den­ním ná­růstu po­čtu mrtvých, ote­ví­ra­jí v mém srd­ci ob­rov­skou bo­lest, i pro­to, že je to zem, kde jsem se na­ro­di­la a vy­růs­ta­la. Všem, kdo za­ží­vá­te toto ná­si­lí na vlast­ní kůži a mnoh­dy je v sáz­ce váš ži­vot, vám všem chci říci, že jsem s vámi více než kdy jin­dy. Kaž­dý den se mod­lím a při­ná­ším obě­ti za to, aby usta­lo bom­bar­do­vá­ní a ná­si­lí mezi růz­ný­mi sku­pi­na­mi, aby byly ušet­ře­ny lid­ské ži­vo­ty a aby se mír – nej­vyš­ší dob­ro pro kaž­dou lid­skou by­tost, ná­rod a vlá­du – zno­vu na­vrá­til.

Tato země se svý­mi hlu­bo­ký­mi ra­na­mi, ale také s vel­kým bo­hat­stvím růz­no­ro­do­sti ná­ro­dů, kte­ré tu byd­lí, mně vtisk­la do duše pře­svěd­če­ní, že sku­teč­ný mír v kaž­dém kou­tě svě­ta, kde chy­bí, lze bu­do­vat jen skr­ze di­a­log, mnoh­dy i hr­din­ský. Dnes chci z hlou­bi srd­ce všech­ny vy­zvat, abychom si zno­vu uvě­do­mi­li, že jsme všich­ni brat­ři a se­st­ry, děti je­di­né­ho Otce a abychom se ne­ne­cha­li ovlá­dat ne­ná­vis­tí nebo po­kou­še­ním vi­dět jen to své.

Za­sa­zuj­me se spo­leč­ně o to, abychom do stře­du své­ho ži­vo­ta a své­ho myš­le­ní, do stře­du ko­mu­nit a ná­ro­dů, po­sta­vi­li smí­ře­ní a di­a­log: di­a­log se vše­mi bez vý­jim­ky. Ten je zá­kla­dem správ­né po­li­ti­ky, kte­rá re­spek­tu­je a při­jí­má od­liš­nos­ti.

Může však do­chá­zet k na­to­lik ex­trém­ním a zou­fa­lým si­tu­a­cím, kdy se zdá, že ře­še­ní nelze na­jít. Za­ku­si­li jsme ale už mno­ho­krát, že lás­ka na­jde k srd­ci dru­hé­ho vždy pří­stu­po­vou ces­tu. Na­dě­ji a od­va­hu mi v tom­to vždy při­ne­sou slo­va Chi­a­ry Lu­bi­cho­vé, o kte­rá se zde ráda po­dě­lím. „Kdyby větší množství lidí přijímalo utrpení z lásky, utrpení vyžadující lásku, mohlo by se stát nejmocnější zbraní, která přinese lidstvu jeho nejvyšší důstojnost: lidstvo není jen soustavou národů, jednoho vedle druhého, často mezi sebou bojujících, ale je jediným lidem, jedinou rodinou.“

Ať je naše na­dě­je stá­le živá! Ob­nov­me lás­ku mezi se­bou na­vzá­jem a zin­ten­ziv­ně­me mod­lit­bu za ty, kdo trpí, za ze­mře­lé, za ty, kdo ztra­ti­li jis­to­tu o své bu­douc­nos­ti. Pře­de­vším ale pro­s­me Boha, aby nám da­ro­val to nej­vět­ší dob­ro: dar spra­ved­li­vé­ho a tr­va­lé­ho míru.

Margaret Karramová, prezidentka Hnutí fokoláre 

Zdroj: www.fo­co­la­re.org

Vel­ký pá­tek – Kříž

Vel­ký pá­tek – Kříž

Ten­to den si při­po­mí­ná­me utr­pe­ní a ukři­žo­vá­ní Je­ží­še Kris­ta. Sna­ží­me se zti­šit, po­ro­zu­mět a svým způ­so­bem pro­jít ces­tu spo­lu s Ním na Kal­vá­rii. Snad není nic těž­ší­ho k po­cho­pe­ní než kříž. K ži­vo­tu pat­ří ra­dost i bo­lest....

Spo­lu­prá­ce s Bo­hem

Spo­lu­prá­ce s Bo­hem

V koronavirové době mnohdy nemůžeme navštívit příbuzné, přátele, známé, kteří by nás potřebovali. Komunikační prostředky se zdají být jedinou možností, jak zprostředkovat svou konkrétní lásku. Následující zamyšlení nám ukazuje další cestu. „Je ve­li­ce moud­ré trá­vit...

Dob­ře se za­ko­ře­nit v pří­tom­nos­ti

Dob­ře se za­ko­ře­nit v pří­tom­nos­ti

„Osla­vo­vat, abychom se se­tka­li“ je mot­to, kte­ré jsme si jako Hnu­tí fo­ko­lá­re zvo­li­li, abychom si v roce 2020 po ce­lém svě­tě při­po­mí­na­li sto let od na­ro­ze­ní naší za­kla­da­tel­ky Chi­a­ry Lu­bi­cho­vé. Ješ­tě před ně­ko­li­ka týd­ny se nám toto...

Pin It on Pinterest

Share This