„Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“ (Mk 16,15)

„Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“ (Mk 16,15)

Markovo evangelium vkládá tato poslední slova do úst vzkříšenému Ježíši při jeho jedinečném zjevení apoštolům.

Jsou shromáždění kolem stolu, jak jsme je často vídali spolu s Ježíšem i před jeho umučením a smrtí, ale tentokrát to malé společenství nese známky selhání. Zůstalo jich jedenáct místo dvanácti, které chtěl mít Ježíš při sobě. Když došlo na kříž, někdo z přítomných ho zapřel a mnozí utekli.

Při tomto posledním a rozhodujícím setkání je zmrtvýchvstalý Ježíš kárá, že uzavřeli svá srdce slovům těch, kdo svědčili o jeho zmrtvýchvstání[1]. Zároveň však potvrzuje svou volbu a navzdory jejich křehkosti právě jim znovu svěřuje hlásání evangelia, té dobré zvěsti, kterou je on sám se svým životem a slovy.

Po této slavnostní promluvě se Zmrtvýchvstalý vrací k Otci, ale zároveň „zůstává“ s učedníky a stvrzuje jejich slova mimořádnými znameními.

„Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“

Společenství, které Ježíš vyslal, aby pokračovalo v jeho poslání, tedy není skupinou dokonalých lidí, ale spíše lidí povolaných především k tomu, aby „byli“ s ním[2], aby zažívali jeho přítomnost a jeho trpělivou a milosrdnou lásku. Pak, pouze v síle této zkušenosti, jsou posíláni „hlásat všemu tvorstvu“ tuto Boží blízkost.

Úspěch poslání nezávisí jistě na osobních schopnostech, ale na přítomnosti Zmrtvýchvstalého, který sám sebe svěřuje svým učedníkům a komunitě věřících, v níž roste evangelium v té míře, v jaké se žije a hlásá.[3]

My jako křesťané tedy můžeme dělat to, že budeme svým životem a svými slovy hlásat Boží lásku tím, že budeme odvážně a velkoryse vycházet ze sebe a nabízet všem, s ohleduplností a úctou, poklady Zmrtvýchvstalého, které otevírají srdce naději.

„Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“

Jde o to svědčit vždy o Ježíšovi a nikdy nestavět do popředí sebe. Dokonce se po nás chce, abychom „zapírali“ sami sebe, abychom se „umenšovali“ tak, aby on mohl růst. Je třeba v sobě udělat místo síle jeho Ducha, který vede k bratrství: „Musím následovat Ducha Svatého, který při každém mém setkání s nějakým bratrem nebo sestrou mne činí připraveným, abych se s ním nebo s ní sjednotil a dokonale jim sloužil. Dává mi sílu, abych je miloval, jsou-li mými nepřáteli. Obohacuje mé srdce milosrdenstvím, abych uměl odpouštět a chápat jejich potřeby. A až přijde ta správná chvíle, dává mi horlivost k tomu, abych sděloval nejkrásnější věci ze svého nitra. Prostřednictvím mé lásky se projevuje a předává Ježíšova láska. (…) S Boží láskou v srdci a skrze ni můžeme dojít daleko a s mnoha dalšími lidmi se dělit o svůj objev (…) až tak, že druhý bude postupně zasažen Boží láskou v nás a začne se sjednocovat s námi. Budeme si navzájem pomáhat, sdílet ideály, plány a začneme si být blízcí. Pouze pak budeme moci hovořit a slovo se stane darem vzájemné lásky.“[4]

„Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“

„Všemu tvorstvu“ – to je perspektiva, díky níž si uvědomujeme, že patříme do velké mozaiky stvoření, na což jsme dnes mimořádně vnímaví. Mladí jsou na této nové cestě lidstva mnohdy o krok napřed. Ve stylu evangelia potvrzují činy to, co hlásají slovy.

Robert z Nového Zélandu sdílí svou zkušenost na webu[5]: „Jedna probíhající aktivita v naší oblasti podporuje opravu přístavu Porirua v jižní části Wellingtonu na Novém Zélandu. Do této iniciativy se zapojily místní autority, maorská katolická komunita a místní kmen. Naším cílem je podpořit tento kmen v jeho přání řídit opravu přístavu, zajistit čistotu vody a umožnit sběr škeblí a tradiční rybolov bez obavy z kontaminace. Tato iniciativa měla úspěch a vnesla mezi nás pravého ducha společenství.

Výzvou je zabránit tomu, aby se jednalo jen o přechodnou záležitost, a udržet dlouhodobý program, který by pomohl, podpořil a přinesl skutečnou změnu.“

 

[1] Srov. Mk 16,9-13.

[2]    Srov. Mk 3,14-15.

[3] Srov. Druhý vatikánský koncil, Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum 8.

 

[4] Ch. Lubichová, Slovo života na červen 2003, in Parole di Vita, a cura di Fabio Ciardi (Opere di Chiara Lubich 5; Città Nuova, Roma 2017), str. 691-692, v češtině Nové město 6/2003, str. 15.

[5] Plné znění textu této a dalších zkušeností je v různých jazycích k dispozici na www.unitedworldproject.org/workshop.

 

Pin It on Pinterest

Share This