ROZ­HO­VOR S GEN ROS­SO + LIVE KON­CERT NA TV NOE 9. 1. 2021

Rozhovor s Tomkem Mikusinski – PR skupiny Gen Rosso – připravila Helena Filcíková pro smagazin.signaly.cz

Gen Rosso nejsou v České republice neznámým pojmem. Za minulého režimu pronikli do křesťanských zpěvníků a zvlášť jejich písně ke mším vešly do obecného povědomí, jako např: „Dnes ve tvém stojíme domě“ nebo píseň „Za vše, cos mi dala, děkuji ti maminko.“ Mezi lety 2009-13 navštívili Gen Rosso devět škol po celé České republice s projektem proti šikaně pod názvem Silní bez násilí, jehož součástí byl muzikál Streetlight. V něm vystupovali vedle členů skupiny i žáci druhého stupně daných škol. Je pravděpodobné, že někteří z vás Gen Rosso viděli právě na těchto představeních nebo v rámci jejich koncertů na Světových dní mládeže. Nyní se Gen Rosso do Česka vrací prostřednictvím te­le­vi­ze Noe, která v sobotu 9. led­na v 21.45 bude vysílat jejich živý koncert.

Jak bys­te se před­sta­vi­li tomu, kdo vás ne­zná?

To mu­sí­me za­čít o Vá­no­cích roku 1966. V ma­lém měs­teč­ku Lop­pi­a­no ne­da­le­ko Flo­ren­cie, kte­ré je for­mač­ním cen­t­rem Hnu­tí fo­ko­lá­re, da­ro­va­la za­kla­da­tel­ka hnu­tí Chi­a­ra Lu­bi­cho­vá, sku­pi­ně chlap­ců ky­ta­ru a bicí soupra­vu čer­ve­né bar­vy, od kte­ré je od­vo­zen i ná­zev sku­pi­ny (pozn. pře­kla­da­te­le: ros­so z ital­šti­ny čer­ve­ný, gen –- nová ge­ne­ra­ce). To pro­to, aby moh­li hud­bou pře­dá­vat po­sel­ství o míru a bra­tr­ství mezi lid­mi. Chi­a­ra čas­to opa­ko­va­la větu „Aby všich­ni byli jed­no“. Je to něco jako slo­gan, kte­rý by se člo­vě­ku po ná­vštěvě kon­cer­tu sku­pi­ny Gen Ros­so měl za­psat do mys­li a do srd­ce.
V sou­čas­né době máme za se­bou 54 let čin­nos­ti, 2 000 kon­cer­tů a před­sta­ve­ní na všech kon­ti­nen­tech a více než 500 pís­ní.

Jak jste pro­ži­li pan­de­mic­ký rok? Pře­su­nu­li jste kon­cer­ty na in­ter­net, live? Ja­kou s tím máte zku­še­nost?

Opa­ko­va­ná ob­do­bí tak zva­né­ho „loc­kdow­nu“ v le­toš­ním roce umož­ni­la kaž­dé­mu z nás po­no­řit se hlou­bě­ji do vše­ho, o čem přes 50 let zpí­vá­me. Jsme zvyklí jez­dit po svě­tě, se­tká­vat se s lid­mi a při­ná­šet hud­bu na je­viš­tích všech pěti kon­ti­nen­tů. Na­jed­nou jsme se ocit­li mezi čtyř­mi stě­na­mi na­še­ho domu. Na­mís­to měst, ná­měs­tí a sálů jsme měli na­jed­nou jen po­čí­tač a pár oken, ze kte­rých se mů­že­me dí­vat ven. Na­mís­to ti­sí­ců lidí, kte­ré jsme na kaž­dém tur­né po­tká­va­li, byli na­jed­nou ve­d­le nás ti tři, čty­ři, se kte­rý­mi byd­lí­me. Ne­by­lo mož­né se se­jít v pl­ném po­čtu, abychom pra­co­va­li, jak tomu bylo v před­cho­zích le­tech. Po prv­ní sé­rii ži­vých vy­sí­lá­ní pod ná­zvem „Gen Ros­so u tebe doma“, díky kte­rým jsme na­vští­vi­li lidi v je­jich do­mo­vech, jsme se roz­hod­li vrá­tit se ke svým ko­ře­nům for­mou ži­vých kon­cer­tů, kte­ré re­flek­tu­jí i naši his­to­rii. Vzni­kl tak pro­jekt s ná­zvem „Dis­co­ve­ring Gen Ros­so“, kdy lidé moh­li na­hléd­nout i do zá­ku­li­sí.  Nelze říci, že pro udr­že­ní kon­tak­tů s na­ši­mi fa­nouš­ky by byl do­sta­ču­jí­cí in­ter­net. Víme, že žád­ný vir­tu­ál­ní způ­sob není scho­pen sto­pro­cent­ně na­hra­dit sku­teč­né ob­je­tí lidí, sta­di­on nebo oprav­do­vé emo­ce ži­vé­ho kon­cer­tu v hale nebo v di­va­dle. Vzhle­dem k si­tu­a­ci, kte­rá vznik­la bě­hem co­vi­du, ne­má­te vel­ký vý­běr: buď­to člo­věk zů­sta­ne za­vře­ný doma, pro­to­že ne­mů­že ces­to­vat a kon­cer­to­vat, ane­bo může za­čít vy­na­lé­zat nové způ­so­by s těmi ná­stro­ji, kte­ré jsou k dis­po­zi­ci. V tom­to pří­pa­dě jde o in­ter­net, kte­rý – po­kud ho po­u­ží­vá­me dob­ře – při­ná­ší dob­ro, při­ná­ší krá­su, a pře­de­vším při­ná­ší na­dě­ji do srd­ce toho, kdo po­slou­chá. Kdy­by ne­byl in­ter­net, asi bychom ne­o­slo­vi­li to­lik lidí ze šir­ší­ho oko­lí. Díky in­ter­ne­tu mů­že­me po­kra­čo­vat v na­šem hu­deb­ní dob­ro­druž­ství vir­tu­ál­ně. Mů­že­me říci, že pan­de­mie nám v pod­sta­tě po­moh­la, do­nu­ti­la nás na­jít nové vý­ra­zy a nové způ­so­by vzta­hů s lid­mi…
Mys­lím si, že kaž­dý z nás jsme si v těch­to mě­sí­cích po­lo­ži­li otáz­ku, co to všech­no má za smy­sl. Na­jít od­po­věď ur­či­tě není snad­né. „Uvě­ři­li jsme v lás­ku“ – to jsme ví­ce­krát zpí­va­li v na­šich pís­ních. Vždyť vě­ří­me, že kaž­dá udá­lost, i ta nej­bo­lest­něj­ší, má svůj lás­ky­pl­ný dů­vod. „Hud­ba ni­kdy ne­skon­čí, lidé bu­dou zpí­vat stá­le,“ ří­ká­va­la Chi­a­ra Lu­bi­cho­vá. Jako by tím chtě­la říct: „Ani vy se ni­kdy ne­za­stav­te. Lidé po­tře­bu­jí na­dě­ji, vzpru­hu, víru, ra­dost, a vy jim to svým zpě­vem mů­že­te umož­nit.“ Rádi bychom pro­to byli na­blíz­ku tomu, kdo trpí, kdo den za dnem dává svůj ži­vot za dru­hé. Chce­me zů­stat na­blíz­ku všem, se kte­rý­mi jsme se v uply­nu­lých le­tech na na­šich kon­cer­tech a worksho­pech se­tka­li. Ná­pad ži­vé­ho vy­sí­lá­ní totiž vy­chá­zí z tou­hy po­kra­čo­vat v tom všem a da­ro­vat ostat­ním něco po­zi­tiv­ní­ho a pěk­né­ho pře­de­vším v růz­ných „izo­la­cích“, kte­ré člo­věk může pro­ží­vat. Kde je svět­lo, tam je i na­dě­je.

Jaké je vlast­ně hlav­ní po­sel­ství, kte­ré se sna­ží­te svou hud­bou pře­dat? Daří se vám to? Máte ně­ja­ký pří­klad?

Naše po­sel­ství je pře­de­vším po­sel­stvím lás­ky, jed­no­ty a po­ko­je. Tato té­ma­ta jsou stá­le ak­tu­ál­ní i v ob­las­ti umě­ní. Sna­ží­me se žít ži­vot v du­chu evan­gel­ní­ho bra­tr­ství. Chce­me, aby naše pro­duk­ce byla vý­sled­kem spo­lu­prá­ce mezi námi – lid­mi z růz­ných ná­rod­nos­tí, a vy­po­ví­da­la tak o jed­no­tě mezi lid­mi. Sna­ží­me se pře­dá­vat vní­ma­vost k vý­zvám naší pla­ne­ty, při­ná­šet kul­tu­ru da­ro­vá­ní a sdí­le­ní. Jde o po­sel­ství, kte­ré ne­ná­lep­ku­je, je po­cho­pi­tel­né pro ko­ho­ko­li, je pro všech­ny. Ji­ný­mi slo­vy – chtě­li bychom umož­nit di­vá­kům, aby moh­li ob­je­vit dob­ro a uvě­do­mit si tou­hu po štěs­tí a jed­no­tě, kte­rá je v kaž­dém člo­vě­ku. Jest­li se nám to daří? Řekl bych, že na­vzdo­ry tomu, jak jsme růz­no­ro­dí, při­chá­zí toto po­sel­ství už 54 let k li­dem, kte­ří si ho váží a be­rou ho za své. Vě­řím, že to dě­la­jí pře­de­vším pro­to, že vní­ma­jí upřím­nost a ote­vře­nost, se kte­rou po­sel­ství pře­dá­vá­me. Na tom­to mís­tě bych rád oci­to­val ně­ko­lik zpráv, kte­ré jsme do­sta­li po jed­nom on­li­ne vy­sí­lá­ní:
„Prožít hodinu a půl s vámi, zpívat, to je vždy zážitek, který mě vtáhne od začátku
do konce, navzdory vzdálenosti nebo navzdory situaci, kterou právě prožívám. Dnešek se díky vám stal jedinečným a mimořádným!“
„Vaše hudba, která pramení z Lásky s velkým L, probouzí v každém posluchači nesmazatelnou dimenzi, jako jsem to prožila já při vaší písni A joy reborn … jste výborní, jděte dál, tahle cesta je správná.“
„Vaše písně mě doprovázely v dospívání. Díky, že jste v celém světě zaseli tolik semínek jednoty.“

Jak vás vní­má sou­čas­ná mlá­dež? Mu­se­li jste něco ve své ka­ri­é­ře upra­vit, při­způ­so­bit se no­vým ten­den­cím, po­ža­dav­kům apod.?

Bě­hem těch­to let vi­dí­me, že umě­ní se ob­no­vu­je s kaž­dou ge­ne­ra­cí. Hud­ba pro­stu­pu­je kaž­dou epo­chou, pře­kra­ču­je hra­ni­ce, módu, upra­vu­je vkus a vní­ma­vost a zů­stá­vá stá­le účin­ným pro­střed­kem, mož­ná tím nej­ú­čin­něj­ším způ­so­bem ko­mu­ni­ka­ce. Je to umě­ní, kte­ré bu­du­je lid­ské nit­ro, umě­ní, kte­ré po­vzná­ší du­cha i lid­ství. Naše po­sel­ství zů­stá­vá ne­měn­né a řekl bych, že ta­ko­vé zů­stat musí; být stá­le stej­né a od­ka­zo­vat na prv­ní in­spi­ra­ci, ze kte­ré se sku­pi­na zro­di­la. Na­o­pak hud­ba a růz­né hu­deb­ní žán­ry se uzpů­so­bu­jí době, éře, ve kte­ré zní. Naše hu­deb­ní strán­ka se ob­no­vu­je díky růz­ným prv­kům, kte­ré se po­stup­ně při­dá­va­jí. Do­ká­za­li jsme se při­způ­so­bit, od roc­ku po mu­zi­kál, od kla­sic­kých ná­pěvů až po pop, rok a rap. Sna­ži­li jsme se dr­žet krok s do­bou. Po­sled­ní pís­ně naší dis­ko­gra­fie, jako Schock of the World, kte­rá vy­šla 21. září le­toš­ní­ho roku, od­rá­ží sou­čas­né hu­deb­ní ten­den­ce. Mla­dí lidé, kte­ří nás po­slou­cha­jí, to nejen oce­ňu­jí a sle­du­jí nás, ale mnoh­dy skr­ze kon­krét­ní pod­ně­ty a rady vlast­ně po­má­ha­jí sklá­dat pís­ně. Ty pak více od­rá­že­jí je­jich po­ža­dav­ky. Je to ta­ko­vá dů­le­ži­tá a spon­tán­ní in­ter­ak­ce mezi Gen Ros­so a jeho mla­dý­mi po­slu­cha­či. Z této vzá­jem­né vý­mě­ny pak vzni­ka­jí pís­ně i celá před­sta­ve­ní.

Gen Ros­so v čís­lech
V roce 2020 – 21 uměl­ců a tech­ni­ků, kte­ří po­chá­ze­jí z cel­kem 11 zemí (Ar­gen­ti­na, Ekvá­dor, Me­xi­ko, Kuba, Bo­lí­vie, Bra­zí­lie, Fi­li­pí­ny, Ko­rea, Itá­lie, Pol­sko, Špa­něl­sko).

Za dobu exis­ten­ce
2 500 před­sta­ve­ní
250 tur­né
59 na­vští­ve­ných zemí
54 alb
500 vy­da­ných pís­ní
150 worksho­pů – před­sta­ve­ní
150 pro­jek­tů pro mlá­dež
8 svě­to­vých se­tká­ní mlá­de­že s pa­pe­ži

Svě­to­vá tur­né
Al­bá­nie, Ar­gen­ti­na, Aus­trá­lie, Bel­gie, Bo­lí­vie, Bos­na, Bra­zí­lie, Bu­run­di, Ka­na­da, Česká re­pub­li­ka, Chi­le, Čína, Va­ti­kán, Ko­rea, Chor­vat­sko, Kuba, Fi­li­pí­ny, Fran­cie, Ně­mec­ko, Ja­maj­ka, Ja­pon­sko, Jor­dán­sko, Hong Kong, In­donésie, An­g­lie, Ir­sko, Iz­ra­el, Itá­lie, Keňa, Li­ba­non, Lu­xem­burg, Makao, Ma­laj­sie, Mal­ta, Ma­ro­ko, Me­xi­ko, Mya­n­mar, Mon­te Car­lo, Ho­land­sko, Pa­na­ma, Pa­ra­guay, Pol­sko, Por­tu­gal­sko, Ru­mun­sko, San Ma­ri­no, Skot­sko, Sin­ga­pur, Slo­ven­sko, Slo­vin­sko, Špa­něl­sko, Již­ní Af­ri­ka, Švý­car­sko, Thaj­sko, Ukra­ji­na, Ma­ďar­sko, Uru­guay, USA, Viet­nam.

Vi­deo­kli­py Gen Ros­so na na­šem You­Tu­be ka­ná­lu: