Poselství prezidentky Hnutí fokoláre Marie Voce pro komunitu hnutí na celém světě u příležitosti výročí úmrtí Chiary Lubichové.

Mi­lo­va­ní a mi­lo­va­né,
jsem upřím­ně ráda, že vás mohu všech­ny na ce­lém svě­tě pozdra­vit prá­vě dnes, 14. břez­na, v den Chi­a­ři­na od­cho­du do nebe a v roce sto­le­té­ho vý­ro­čí je­jí­ho na­ro­ze­ní.

Od za­čát­ku to­ho­to vý­ro­čí se tě­ší­me z množ­ství mi­mo­řád­ných udá­los­tí, kte­ré se ko­na­ly, a ješ­tě ko­na­jí na ce­lém svě­tě a vzbu­zu­jí zá­jem mé­dií jed­nak o oso­bu Chi­a­ry, ja­kož i o cha­risma, ze kte­ré­ho se tato vel­ká ro­di­na zro­di­la. Sku­teč­ně mno­zí se s ní na ce­lém svě­tě se­zná­mi­li.

Rádi bychom, aby tyto osla­vy, ja­kož i růz­né jiné udá­los­ti, se­tká­ní, ak­ti­vi­ty, kon­fe­ren­ce a spo­leč­né eu­cha­ris­tic­ké sla­ve­ní po­kra­čo­va­ly. Ale dob­ře víme, že si­tu­a­ce se změ­ni­la.

Epi­de­mie za­pří­či­ně­ná ko­ro­na­vi­rem při­nu­ti­la mno­hé země naší pla­ne­ty při­stou­pit k dras­tic­kým opat­ře­ním, aby se za­brá­ni­lo ší­ře­ní ná­ka­zy. Izo­la­ce osob i fy­zic­ká vzdá­le­nost, spo­leč­ně se zá­ka­zem ve­řej­ných se­tká­ní či akcí vše­ho dru­hu, jsou mo­men­tál­ně těmi nej­ú­čin­něj­ší­mi ná­stro­ji. Do­kon­ce tady v Itá­lii se ne­ko­na­jí ani bo­ho­služ­by!

Na­štěs­tí z Číny, je­jíž udá­los­ti jsme celé týd­ny s úz­kos­tí sle­do­va­li, za­čí­na­jí při­chá­zet méně zne­po­ko­ji­vé zprá­vy, jed­nak o po­čtu na­ka­že­ných osob, ja­kož i o úmr­tích, kte­ré za­čí­na­jí ubý­vat. Ale tady v Itá­lii a v ji­ných ze­mích svě­ta je si­tu­a­ce ješ­tě vel­mi váž­ná.

Zá­ro­veň dob­ře víme, že ko­ro­na­vi­rus není je­di­ným ne­bez­pe­čím, se kte­rým dnes lid­stvo zá­pa­sí. Mám zde na mys­li kon­flikt v Sý­rii, mi­gran­ty nu­ce­né utí­kat ze svých zemí i sta­ré a nové epi­de­mie v ně­kte­rých af­ric­kých ze­mích.

Za­jis­té, pro mno­hé z nás, kte­ří jsme izo­lo­vá­ni – i já k vám v této chví­li mlu­vím z domu – je to zce­la nová zku­še­nost, pro­to­že my jsme ur­če­ní pro spo­le­čen­ství a jed­no­tu. Je to vi­dět na plo­dech, kte­ré se uka­zu­jí i v tom­to bo­lest­ném ob­do­bí, jak mi mno­zí pí­še­te. Sr­deč­ně vám za ně dě­ku­ji. Je to živé svě­dec­tví o tom, že i přes ex­trém­ní si­tu­a­ci nám ni­kdo ne­mů­že ode­jmout Boha a za­brá­nit nám mi­lo­vat.

Exis­tu­je mno­ho způ­sobů, jak ko­nat skut­ky pod­po­ry a po­mo­ci. Pře­de­vším je to mod­lit­ba. Kro­mě ní jsou to skut­ky lás­ky, kte­ré mů­že­me ná­so­bit na­pří­klad ces­tou te­le­fo­nu, zprá­va­mi na What­sApp, mai­ly … aby se ni­kdo ne­cí­til sám; a to nejen ti, kte­ří jsou doma, ale také ne­moc­ní, i ti, co se na­sa­zu­jí při je­jich léč­bě, kte­ří po­tě­šu­jí či do­pro­vá­ze­jí ty, kte­rých se ná­sled­ky této si­tu­a­ce do­tý­ka­jí. Jed­ním slo­vem, za­po­j­me veš­ke­rou naši kre­a­ti­vi­tu a fan­ta­zii. Naši gen nás to učí spous­tou zku­še­nos­tí, s ni­miž se dělí na so­ci­ál­ních sí­tích, a nejen oni.

Pou­ze tak­to, jen pro­ka­zo­vá­ním skut­ků lás­ky, kte­ré mů­že­me vždy ko­nat, se mů­že­me na­ka­zit an­ti­vi­rem na­dě­je, an­ti­vi­rem bra­tr­ství.

Čeka­jí nás chví­le, dny, snad týd­ny či mě­sí­ce … pře­dem to ne­u­mí­me ur­čit, ale jed­nou to všech­no po­mi­ne. Po­kud bu­de­me dob­ře žít toto ob­do­bí, nově ob­je­ví­me ži­vou a sil­nou Je­ží­šo­vu pří­tom­nost v ži­tém evan­ge­liu, v bra­t­ro­vi, v Je­ží­ši mezi námi, je­hož v naší vel­ké ro­di­ně mů­že­me udr­žo­vat i na dál­ku, zvlášť ale v mi­lo­va­né bo­les­ti, v níž roz­po­zná­vá­me Je­ží­še Opuš­tě­né­ho – “ Chi­a­ři­na Boha “ – jak to s ob­li­bou ří­ká­vá tri­dent­ský bis­kup. V Něm se se­tká­me i s ní a na­u­čí­me se hle­dět na kaž­dou si­tu­a­ci je­jí­ma oči­ma. Stej­ně i my si bu­de­me moci zo­pa­ko­vat zku­še­nost Chi­a­ry a je­jích spo­leč­nic, kte­ré si sko­ro ani ne­u­vě­do­mo­va­ly řá­dě­ní vál­ky ko­lem sebe, ani její ko­nec, pro­to­že vy­tr­že­ny Bo­hem a jeho lás­kou žili sku­teč­nos­tí, kte­rá byla sil­něj­ší než všech­no ostat­ní. Vše za­ča­lo tou­to no­vou ví­rou v Boží lás­ku.

I my dnes vy­star­tu­j­me s jis­to­tou, že vše je Lás­ka a po­kud nás bude spo­jo­vat mod­lit­ba a lás­ka ke všem, při­spě­je­me tak­to k ší­ře­ní na­dě­je a k po­zved­nu­tí svě­ta.

A to bude ten nej­lep­ší způ­sob, jak osla­vit Chi­a­ru a její – i náš – vel­ký Ide­ál.

Jsem s vámi, kde­ko­li se na­chá­zí­te. Ciao!

Zde je možné sledovat video v italštině.

Roc­ca di Papa 14. břez­na 2020

Čtyři slo­va

Čtyři slo­va

Letošní Velikonoce budou jiné, zvláštní. Kvůli pandemii se křesťané nemohou fyzicky účastnit velikonočních obřadů. V následujícím textu z roku 2000 přinášíme zamyšlení Chiary Lubichové nad tím, jak je možné tyto dny Svatého týdne prožít. „Dnes je Ze­le­ný čtvr­tek....

Vel­ký pá­tek – Kříž

Vel­ký pá­tek – Kříž

Ten­to den si při­po­mí­ná­me utr­pe­ní a ukři­žo­vá­ní Je­ží­še Kris­ta. Sna­ží­me se zti­šit, po­ro­zu­mět a svým způ­so­bem pro­jít ces­tu spo­lu s Ním na Kal­vá­rii. Snad není nic těž­ší­ho k po­cho­pe­ní než kříž. K ži­vo­tu pat­ří ra­dost i bo­lest....

Spo­lu­prá­ce s Bo­hem

Spo­lu­prá­ce s Bo­hem

V koronavirové době mnohdy nemůžeme navštívit příbuzné, přátele, známé, kteří by nás potřebovali. Komunikační prostředky se zdají být jedinou možností, jak zprostředkovat svou konkrétní lásku. Následující zamyšlení nám ukazuje další cestu. „Je ve­li­ce moud­ré trá­vit...

Pin It on Pinterest

Share This