Přinášíme úryvky z rozhovoru s Margaret Karramovou, prezidentkou Hnutí fokoláre, týkající se příspěvku, který charisma jednoty Chiary Lubichové a Hnutí fokoláre mohou nabídnout pro synodální styl života církve.
Papež František říká, že „synodální cesta je tím, co očekává Bůh od církve ve třetím tisíciletí“1. Co znamenala synodalita pro Chiaru Lubichovou a co znamená pro vás?
Rozměr synodality připomíná životní program, který byl už od začátku příznačný pro naše Hnutí: žít život v mystickém těle, život s Ježíšem uprostřed nás. Tento program chceme dnes více než kdy jindy uskutečňovat a výzvu papeže Františka tedy bereme za svou.
Když jsem si kladla otázku ohledně synodality, dostal se mi do rukou jeden text Chiary Lubichové z roku 1999, kdy ji papež Jan Pavel II. povolal jako pozorovatelku na synodu. A takhle se Chiara obrátila k rodině Hnutí ve světě, aby s ní prožívala tuto událost: „O co se snažit? Jak se zapojit? Tím, že budeme často v srdci obnovovat vážný úmysl chtít neustále, ve dne i v noci, přítomnost Ježíše mezi námi, a podle toho jednat. Tento skutek není bez obětí. Žádá po nás například, abychom překonali lidské ohledy, překonali netečnost, abychom se pokořovali a umlčovali sebelásku a platili tak cenu za kolektivní spiritualitu. (…) Vzájemně si připomínat povinnost mít Ježíše uprostřed může velmi prospět našemu duchovnímu životu…“2
Synodalita, tedy „společná cesta“, je také právě tím, co jsem pocítila ve chvíli svého zvolení: nová začínající etapa musí být pro všechny lidi hlásící se k Hnutí na světě neustálou „společnou cestou“. Máme tedy žít svatou cestu, jak o ní už v osmdesátých letech s moudrou intuicí mluvila Chiara, aby nám pomohla „stávat se svatými společně“, svědčit světu o lásce.
Výměna zkušeností ze života podle evangelia, sdílení výzev a plánů, to jsou důležité kroky k posílení rodinného ducha a bratrství mezi jednotlivci i národy. Toto upřímné společenství nás zavazuje k tomu, abychom žili jeden pro druhého, abychom se vydávali potřebným, abychom se na cestě společné svatosti nezastavovali před problémy.
Celá naše spiritualita tomu napomáhá, protože nás vede k tomu, abychom odhalovali, jak jsou vztahy cenné, trénuje nás v dynamické lásce k bratrovi, která je neustále nová, pomáhá nám být v souladu s evangeliem. V tom spočívá novost charismatu jednoty, které nám umožňuje navazovat vztahy po vzoru Svaté Trojice, tedy ztělesňovat jádro Ježíšova poselství. Je to velice aktuální volání, které přichází jako na zavolanou.
Jak tento proces v Hnutí probíhá dnes, kdy už není Chiara mezi vámi?
Směr nám ukazují naše Stanovy, kde v úvodu stojí: „Vzájemná a neustálá láska, která umožňuje jednotu a přináší Ježíšovu přítomnost do společenství, je pro lidi, kteří jsou součástí Díla Mariina, základem jejich života v každém aspektu: je to norma norem, předpoklad každého dalšího pravidla.“ Stylem naší synodality tedy musí být vzájemná a neustálá láska, vedoucí k dosažení shody. Papež František nás vyzval, abychom tak činili, když 6. února 2021 přijal ve Vatikánu účastníky Generálního shromáždění Díla Mariina. Mimo jiné řekl: „Co se týče úsilí uvnitř Hnutí, vyzývám vás, abyste stále více podporovali synodalitu tak, aby všichni členové jakožto držitelé téhož charismatu, byli spoluzodpovědní a zapojení v Díle Mariině a jeho specifických cílech.“
Dalším příkladem je vztah muže a ženy typický pro Hnutí. Hnutí je otevřené všem povoláním, mužům i ženám jakéhokoli věku. Vedení Díla, právě proto, že se zakládá na Ježíšově přítomnosti uprostřed (viz Mt 18,20), je na všech úrovních svěřeno muži a ženě jako spoluzodpovědným. V případě prezidentky, kterou bude podle Stanov vždy žena, je tato žena ve své funkci garanta jednoty v Díle doprovázena spoluprezidentem. To je také stálá škola synodality, která nese ovoce.
Dalším výmluvným příkladem, jak můžeme přispět k synodální spiritualitě pro církve a svět, je svědčit – a to opakuji mnohokrát – o rodinném duchu všude, i ve vedení, na centrální i lokální rovině: vést všechno kupředu v duchu naslouchání, dát prioritu mezilidským vztahům a bratrské lásce, pravdě a milosrdenství, jež vrhají světlo na místo, které každému náleží.
Rozhovor připravili Hubertus Blaumeiser a Maria do Sameiro Freitas
(Převzato z časopisu Ekklesía 13 – 2021/4, str. 21-23)
Nové město 8/2022
____________
- C. Lubich, Costruendo il „castello esteriore“, Roma 2002, str. 83-86.
- Spis z 2. 12. 1946: C. Lubich, L’unità, in „Nuova Umanità“ 29 (2007/6). č. 174, str. 605.