Pavel Fischer, senátor a předseda senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost
Ve chvíli, když píši tento text, má Ukrajina za sebou dvacet dnů neospravedlnitelné ruské agrese. Ruská armáda se zvláštní zvráceností útočí na obytné čtvrti, domy, nemocnice, školy a nezdráhají se ostřelovat ani humanitární koridory. Každou hodinu přibývá obětí, vojáků, ale i žen a dětí. To jsou válečné zločiny, z nichž se Putin jednou bude zodpovídat před mezinárodním tribunálem.
Mnozí nechápou, jak je možné, že Putina v jeho šílených plánech nikdo nezastavil. Jeho nejbližší suita, jak jsme viděli v záznamu jednání bezpečnostní rady Ruska v předvečer agrese, se toho neodvážila. A zbylí případní opozičníci? Politickou opozici Putinův režim doslova vyvraždil, uvěznil nebo zastrašil. Systematicky umlčoval také svobodná média a nezávislé novináře. Nevládní organizace byly šikanovány, nesměly přijímat prostředky ze zahraničí, a ty, které přesto přežily, byly zrušeny.
Těžší je pochopit, že se na stranu Putina stavělo tolik politiků svobodné Evropy. Donekonečna omlouvali jeho excesy a vojenské výpady, válku proti Gruzii nebo anexi Krymu. Někdy se tak dělo z důvodů ekonomických, často ale Putina dokonce obdivovali a považovali za vzor. Tváří v tvář zvěrstvům, která dnes páchá ruská armáda na Ukrajině, tito podporovatelé dnes přece jen musí měnit postoje a možná i zpytují svědomí. Například Marie Le Penová, kandidátka na francouzskou prezidentku, která nedávno dala skartovat milion svých propagačních letáků kvůli společné fotografii s Putinem. Bývalý francouzský premiér Fillon, který přestal spolupracovat s velkými ruskými firmami. Také český prezident ustal ve svých proruských projevech, vyjádřil podporu Ukrajině a prezidentovi Zelenskému chce udělit státní vyznamenání.
Jak je však možné, že církevní představitel patriarcha Kirill podporuje vojenskou agresi proti bratrskému ukrajinskému národu? Co se stalo s ortodoxní církví v Rusku, že ochotně žehnala zbraním a přitom včas veřejně nevystoupila, aby se Vladimíra Putina pokusila zastavit? Kam se ztratil prorocký hlas, jímž církve navazují na starozákonní proroky? Proroci vystupovali s kritikou mocných tohoto světa a vyzývali k pokání. Proč ruská církev dosud mlčí?
Ukrajinský stát a jeho obyvatelé v čele s prezidentem Volodymyrem Zelenskym se válce postavili s hrdinstvím a vlastenectvím, které ohromuje celou Evropu. Na Ukrajině se ale bojuje i za naši bezpečnost. Proto musíme Ukrajincům poskytnout tu největší podporu, vojenský materiál a nezbytnou humanitární pomoc. Nabídnout pomocnou ruku ženám a dětem, válečným uprchlíkům, kterých budou ještě miliony. A hluboce soucítit s těmi, kdo ve válce ztratili své nejbližší.
Je jisté, že rusko-ukrajinskou válkou se Evropa nenávratně změní. Padly mnohé jistoty a čekají nás potíže, které si ještě ani neumíme představit. Ale až válka a Putinův zločinný režim skončí, budeme všichni mít příležitost hledat nové cesty. A pomoci budovat vztahy mezi lidmi i národy postavené na pravdě, otevřenosti a rovnoprávnosti, které jsou zárukou skutečného míru.
Věříme, že vše, co dopouštíš, je pro větší dobro
U příležitosti 14. května - dne modlitby, postu a proseb za lidstvo - přinášíme modlitbu Marie Emmaus Voce, prezidentky Hnutí fokoláre. V tomto čase zkoušky, osamocení, úzkosti a zděšení, chceme znovu nalézt smyslu života, smrti, toho, co nepomíjí...
Tišit bolesti, stírat slzy
Měsíc květen je v katolické církvi již tradičně věnován Panně Marii, naší úctě k ní. Pro inspiraci pro následující dny přinášíme krátký text Chiary Lubichové. Jednoho dne jsem vešla do kostela a se srdcem plným důvěry jsem se obrátila na Ježíše: „Proč...
Neočekávaná podoba ekonomiky
V době koronavirové pandemie jsme zjistili, že ekonomika žije a nehroutí se především díky pracovníkům, kteří vykonávají ty nejobyčejnější práce. Uvědomili jsme si, že v těch, kteří pro nás každý den chodí do práce s maskami a rukavicemi, je láska jiná, ale...