Maria Voce (Emmaus) – jak prožívala svoji úlohu první prezidentky ve vedení Hnutí fokoláre po Chiaře Lubichové? V jednom rozhovoru pro Vatican News, z 27. ledna, hovořila o aktuálnosti hnutí a o jeho hlubokém souladu s papežem Františkem. Přinášíme rozsáhlé úryvky rozhovoru.
Vést tak rozsáhlou a složitou organizaci jako je Hnutí fokoláre, k němuž se na světě hlásí 2 milióny lidí ze 182 zemí, není nic jednoduchého. Odcházející prezidentka Maria Voce, rodačka z Cosenzy, má kromě advokátské praxe za sebou také studium teologie a církevního práva. Pro mikrofony Vatican News vypráví o své dvanáctileté zkušenosti ve vedení Hnutí.
Radosti, bolesti, úspěchy a možná i nějaká selhání, hranice i příležitosti: ze všech těchto věcí se pravděpodobně skládal život Hnutí odjakživa, nejen v těchto posledních letech. Kdybyste měla velice stručně shrnout, jak je na tom Hnutí dnes, co byste řekla?
Viděla bych ho jako strom. Jako strom, který možná trošičku poztrácel květy a listy, možná vypadá trochu jako na podzim, nicméně si zachovává nedotčené své silné kořeny, které jsou schopné v sobě udržet mízu a teplo a uživit svoje semena, která jsou nyní rozváta po celém světě, na všech kontinentech. Kořeny je tedy mohou dál živit a dávat jim klíčit, jak se také mnohde děje. V tuto chvíli to vidíme možná jako v zimě, ale právě v zimě klíčí semena pod povrchem, aby na jaře vyrašila. Připadá mi, že jsme jako strom, který se chystá na nové jaro Díla.
Papež František a Hnutí fokoláre: je patrný velký soulad v pohledu na přijetí dialogu, na nutnost budování jiného světa. Zejména volání papeže po lidském bratrství staví Hnutí s jeho mezináboženskými dialogy do první linie. V čem vidíte v tomto smyslu přínos Hnutí?
Vidím jeho přínos jako zásadní, byl zásadní už za Chiary (Lubichové), už od začátku: ona z milosti charismatu jednoty, kterou obdržela od Ducha Svatého skutečně cítila, že musí ke každému přistupovat v duchu bratrství a tak to také vždy dělala, ať se setkala s kýmkoli. Na prvním místě s katolíky – od monsignorů, kteří jí kladli otázky, jak jsme viděli ve filmu, až po chudé v Tridentu – ale i s členy dalších církví, dalších náboženství i s lidmi bez vyznání. Se všemi se Chiara setkávala jako s bratry a sestrami a tak s nimi jednala. To nás Chiara učila a to ve Hnutí zůstává a vidíme, že je to podivuhodná síla. Zažili jsme to i teď při přípravě generálního shromáždění, kdy jsme v první linii viděli lidi z Hnutí z různých církví a náboženství, i lidi bez zvláštního vyznání, prostě lidi dobré vůle. Tito lidé především svědčili o moci lásky schopné navázat vztahy na všech úrovních, překonat konflikty, dokázat, že se cítíš dobře mezi lidmi z různých náboženství, mezi lidmi, kteří byli třeba ještě včera nepřáteli, a najednou se spolu baví, modlí, hledají spolu smysl života, smysl pandemie, smysl života pro druhé a skutků solidarity. Viděli jsme to v jejich moudrých slovech, v jejich pozornosti k tomu, co Hnutí připravuje, v jejich aktivním zapojení do přípravy shromáždění, v jejich životech, protože jsou evidentně inspirované týmž Duchem Svatým, který překračuje hranice a překážky. Takže mám dojem, že toto je právě ten přínos, který papež vnímá a s nímž může počítat. Ale nejen papež, nýbrž i celá církev a celé lidstvo, protože vnímám, že panuje velká potřeba takového bratrství a že Hnutí má zvláštní milost, díky níž ho dokáže tvořit právě skrze Chiařino charisma.
O vztazích jste nedávno řekla něco velmi silného. Řekla jste, že jste pochopila, že pro Hnutí je zásadním krokem pochopit, že Bůh je nejen láska, ale i Trojice…
Bůh je samozřejmě Trojice, to znamená, že Bůh sám o sobě je vztahem. Tím chci říci, že všichni, kteří hledají Boha, musí navazovat vztahy, aby ho našli. Věřím, že neexistuje nikdo, kdo by Boha nehledal: hledá třeba pravdu, ale Bůh je i pravda, hledá krásu, ale Bůh je i krása, hledá dobro ve světě, ale Bůh je i dobro. Bůh je to všechno, co může kdokoli z lidí hledat a najít, když tvoří vztahy. A myslím si, že toho jsou schopní všichni, protože všichni jsou stvořeni k Božímu obrazu, tedy k obrazu Boha ve Trojici.
V čele Díla Mariina bude podle Stanov vždy stát žena. Myslím si, že Hnutí je jedním z mála míst, kde je výhodou být žena. Vysíláte tím ale také silný signál směrem k občanské společnosti a k církvi…
Musím říci, že to slovo “výhoda” mě trochu překvapuje, protože po pravdě řečeno stát v čele takového hnutí, jako je to naše, znamená být skutečně tou, která jako první slouží, jako první miluje, jako první přijímá výzvy, jako první překonává s Boží pomocí a pomocí bratrů překážky. Takže v určitém smyslu může být výhodou, že můžeme být zvoleny, ale nemyslím si, že bychom to tímto způsobem v hnutí prožívaly, a nemyslím si ani, že fokolarínky, které jako jediné o to mohou usilovat, by to tak prožívaly, ale spíše v duchu lásky a služby Chiařinu dílu, kterému všichni chceme dál sloužit s láskou, s níž nás vedla a sloužila nám Chiara. Jinak je to jistě i svědectví o rovnosti, o hlubokém bratrství, o stejné důstojnosti pohlaví, které dal Bůh lidem, když stvořil člověka ke svému obrazu jako muže a ženu. Čili vzájemně se doplňující v jednotě, která respektuje rozdílnost a nechává oba rozvinout vlastní schopnosti dávání, které jsou nepochybně jiné, protože Bůh stvořil sice dvě různé bytosti, ale určené k tomu, aby byly spolu a společně tvořily lidstvo podle jeho obrazu a podoby. V tomto smyslu je to podle mne známkou pokroku, je to věc, která se stále více objevuje jak v církvi tak ve společnosti, ale myslím si, že je to jen čím dál zřetelnější projev mariánského profilu církve. Tedy toho profilu, který říká, že Maria je žena, matka, ale i královna, ale spolu se Synem i zakladatelka církve na Kalvárii, spoluspasitelka lidstva, princip jednoty všech. V tomto smyslu tedy ano, je to výhoda, kterou se Hnutí může chlubit a kterou může nabídnout církvi a světu v jistém smyslu jako vzor a jako precedens.
Maria Voce, co byste popřála Dílu Mariinu do budoucna?
Stejně jako Chiara přeji Dílu maximální věrnost evangeliu, tedy věrnost, která může hraničit s hrdinstvím, protože je konkrétní. A řekla bych tomuto Dílu, které pokračuje na své cestě ve věrnosti slovům Evangelia, která Bůh vyslovil sesláním tohoto charismatu jednoty, aby jeho věrnost a jednota byly úplné, aby bylo schopné prožívat vztahy tak, jak se žijí ve Trojici, a svědčilo tím světu, že Bůh je, že skrze Dílo může přinést bratrství do církve a do světa, přispět k Ježíšově modlitbě: “Otče, aby všichni byli jedno.”
Adriana Masotti
(Zdroj: www.focolare.org)