Letošní Velikonoce budou jiné, zvláštní. Kvůli pandemii se křesťané nemohou fyzicky účastnit velikonočních obřadů. V následujícím textu z roku 2000 přinášíme zamyšlení Chiary Lubichové nad tím, jak je možné tyto dny Svatého týdne prožít.
„Dnes je Zelený čtvrtek. Pro nás je tento den zvláště mimořádný, a to díky naší spiritualitě zrozené z charismatu, jež nám daroval Duch svatý. Proto se dnes nemůžeme nezastavit, abychom rozjímali, kontemplovali a snažili se znovu prožít tajemství, která nám odhaluje nejen tento den, ale i Velký pátek, Bílá sobota a Boží hod velikonoční.
Každý z uvedených dnů můžeme nazvat jedním slovem, které nám už po více než padesát let v našem Hnutí říká – a to s velkým důrazem – čím máme být: Láska – Zelený čtvrtek, Ježíš opuštěný – Velký pátek, Maria – Bílá sobota, Zmrtvýchvstalý – Boží hod velikonoční.
Dnes tedy láska. Zelený čtvrtek je dnem, v němž jsme v průběhu let často zakoušeli zvláštní jemnou intimitu s Bohem a který nám připomíná hojnost lásky seslané nebem na zem.Láskou je především eucharistie, kterou jsme v tento den dostali.Láskou je kněžství, které je službou lásky a zprostředkovává nám mimo jiné i eucharistii.
Láskou je jednota, účinek lásky, kterou Ježíš vyprošoval od Otce: “Aby byli jedno jako já a ty” (srv. Jan 17,21). Láskou je nové přikázání, které nám předal v tento den před svou smrtí: “Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem”(Jan 13, 34-35). Je to přikázání, které nám umožňuje žít zde na zemi podle vzoru Nejsvětější Trojice.
Zítřejší Velký pátek má jen jedno jediné jméno: Ježíš opuštěný. V těchto dnech jsem dopsala knihu nazvanou “Výkřik”. Věnovala jsem mu ji s úmyslem napsat ji i vaším jménem, jménem celého Díla Mariina. Ve věnování se píše, že jde o “milostný dopis Ježíši opuštěnému”.Hovoří se v ní o něm, jenž nás povolal v jeden určitý pro každého odlišný den našeho jediného života, který máme od Boha, povolal k tomu, abychom ho následovali a darovali se mu. Chápeme – a také to v knize píšu – že všechno, co chci na těchto stránkách vyslovit, nemůže být jen nějakým tématem, byť i rodinným, vroucím a procítěným; ale má být písní, hymnem radosti a především vděčnosti jemu.
Ježíš dal všechno: život vedle Panny Marie se všemi jeho těžkostmi a v poslušnosti, tři roky kázání, tři hodiny na kříži, odkud odpouští svým trýznitelům, otevírá ráj lotrovi a dává nám Matku. Zůstalo mu božství.Jeho spojení s Otcem, tak něžné a nevýslovné spojení, které ho na zemi činilo tolik mocným jako Božího Syna a tolik královským na kříži; tento pocit Boží přítomnosti musel ustoupit až na dno jeho duše, že už ho ani necítil a určitým způsobem ho odloučil od toho, o němž říkal, že je s ním jedno, a křičí: “Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?” (Mt 27, 46).
A potom Bílá sobota. Panna Maria je sama, sama s mrtvým synem–Bohem. Je to bezedná propast úzkosti a nekonečné strádání? Ano, ona však stojí pevně na nohou a stává se vznešeným příkladem, monumentem všech ctností. Věří a doufá; jestliže ostatní zapomněli na Ježíšova slova, jimiž v průběhu svého života ohlašoval svou smrt, ale také své zmrtvýchvstání, ona na ně nikdy nezapomněla a uchovávala je spolu s ostatními ve svém srdci a uvažovala o nich (srv. Lk 2, 51).Ona nepodléhá bolesti, ale čeká.
A konečně Boží hod velikonoční. Je to vítězství Ježíše zmrtvýchvstalého, které známe a osobně znovu v malém prožíváme i my, poté, co jsme objali opuštěnost, anebo když jsme skutečně sjednoceni v jeho jménu a zakoušíme účinky jeho života a plody jeho Ducha. Zmrtvýchvstalý v nás musí být stále přítomný a živý v letošním roce 2000, kdy svět očekává nejen lidi, co v něho věří a nějakým způsobem ho milují, ale autentické svědky, kteří by mohli všem vpravdě říci – tak jako Magdalena apoštolům, poté co se s ním setkala u hrobu – ta známá avšak stále nová slova: “Viděli jsme ho!”. Objevili jsme ho ve světle, jímž nás osvítil. Dotkli jsme se ho v pokoji, který nás zaplavil; slyšeli jsme jeho hlas v hloubi svého srdce. Zakusili jsme jeho neporovnatelnou radost.
Drazí, připomínejme si v těchto dnech následující čtyři slova: láska, Ježíš opuštěný, Maria, Zmrtvýchvstalý.“
Chiara Lubichová, 20. dubna 2020, z telefonické konference.
Zdroj: www.focolare.org
foto: Robert Hupka
Poselství Marie Voce, prezidentky Hnutí fokoláre
Dnes je 22. leden 2020. Před 100 lety, 22. ledna 1920, se narodila Chiara Lubichová. Dnes na celém světě stoupá k nebi chvalozpěv díků za ten nesmírný dar, který Bůh dal světu skrze narození Chiary. Chiara – žena, která žila pro to, aby...
Každý je pro mě darem
Kdo miluje, vládne. Je to přesně tak. Platí to pro tebe i toho, kdo je chudý a nemocný a setkává se s lidmi bohatými a plnými zdraví. Vždyť ten, kdo miluje, dává. Dává stále. Svým dáváním se stává pánem a má v sobě plnost, která nikdy...
Svět je jednou rodinou
Co tato pandemie způsobila v životě společnosti a církve? Co vyvolala v Hnutí fokoláre? Jak prožívat novou nepředvídatelnou dobu, která je před námi? Interview rádia Inblu (Itálie) s Marií Voce ze dne 8. května 2020. O.: Od 18. května se znovu budou moci sloužit mše...